JEREMIÁŠ.

– – A přijde čas, kdy starším znelíbí se

řeč prorokova urputná.

Kdož znali boha, bůžkům pokloní se.

Egyptský hrnec zachutná.

Tu lišky lezou z doupat svých a skrejší

lsti plny, plny naděje.

Kdož nejzvrhlejší jsou a nejpodlejší,

dí: My, my mluvčí Judeje!

Tu k smíchu velkost. Hanba tvář svou směle

pod sluncem žhavým odhalí.

Poblíže stánku stojí zlaté tele.

A kdož by tančit váhali?

Tu k smíchu zašlé. Minulosti kroky

hloupoučké byly, nejapné.

Tu k smíchu čekat: příliš dlouhé roky.

A každý den cos zašlápne.

Tu k smíchu věřit; marně hlas tvůj horlí.

Tu k smíchu bít se; vzdor jen zabije.

Z kurníků nikdy nevznesou se orli.

Ten podlý, onen slabý je.

Nadarmo volat stíny velkých otců,

když drobný zájem oči zastírá.

Zaniká hlas tvůj v hluku čilých kotců.

A kde kdo blouda potírá.

Tu nelze než se pousmáti touze.

Co říkáš dlouho, zevšední.

Chrám minulosti patník u cest pouze.

Pse, svoji nohu pozvedni!