JEREMIÁŠ. (I.)

Ó k tobě, země má, má píseň šeptem se nese.

Jí líbám tvých stromů stín i pustou skálu v lese,

jí laskám dětí sen a starců kletby skryté,

stín temných žalářů – vy hvězdy, vy to víte!

Lkám s tebou, Země má, jež vrahů stísněna rukou,

máš pouze mroucí sten. A marně na dvéře tlukou

tvé děti. Hluch je bůh? Či země prosycena

je krví, prokleta, že záští chví se něma?

Což, bože, nevolá z měst, polí, žalmů, zvonů

ta obět Kainova, proud krve milionů?