JEREMIÁŠ. (II.)

Tvůj ohnivý meč se prostorem stkví.

Kde, bože můj, láska je, bratrství?

Dech prolité krve až k obloze stoup,

a proniká Kainův meč v srdce vždy hloub.

Či tvůj to meč očisty? Zdaž třeba je dál,

by ledný smrti dech slední list rval,

by obětí posledních žalný ston stich’,

a prostorem hlaholil ďáblů jen smích?