JESEŇ.

Ve vlase vlákna pavučí,

kytici aster v ruce měla,

stesk vzpomínavý ve zraku,

únavu mdlou, a ke mně děla:

Milenka smutných básníků,

chorobnou něhu posledních mám květů,

a v srdci mír a tichý klid,

těch, kteří navždy odumřeli světu.

I tvoje smutky, básníku,

já vlídnou stiším dlaní,

a polibkem, hle, kterým list,

se dotkl tvojich skrání.