JESEŇ DUŠE.

Duše zívá unavením,

sladkobolnou impotencí,

myšlenky už z hlavy prchly,

lány duše prázdny jsou.

Horkost spánky opustila,

líně plyne krev mi v žílách,

ohně v ňadrech povymřely,

duší jeseň prochvívá.

Vymizely rudé touhy,

fantasticky nanesené,

vymizela všechna přání..

Spánek padá do duše.

Monotonně hučí větry..

lampa vůle dohasíná – –

duší šeptá jedno přání:

ve větrech těch dohasnout.