JESEŇ NA PODHRADÍ.

Co stromů, každý jiným zlatem hraje

tam na podhradí v úzkém obvodě...

Co srdcí, v každém jinak snaha zraje

být platným zrnem v české úrodě.

A hle, těm stromům žhavé slunce jedno

všem tkalo na skráň zlaté řetězy!

Nám v našich tužeb teskné nedohledno

plá také slunce: láska bez mezí.

A nechať svadnem, jara nedočkáme:

však z našich větví vzejde nový puk.

Dost lásky, síly budoucím-li dáme,

ne darmo kvet’ i tvrd’ ten starý suk.