JESEŇ V DUŠI.

Když máje květy honosí se země,

a z temna lesa jarní ódy znějí,

tvor všelik s novým nadšením a láskou

kdy žít se chystá, tu mi nejbolněji.

Vždyť hlouběji se opuštěnost cítí,

kdy šumný rej kol svěžím krůčkem kluše,

stín černější čím světlo jasnější je,

a na jaře je pustším – podzim duše.