Jeseň.

Lesky světa, květů vůně,

vše jsem prožil ve svých snech,

nyní moje srdce stůně,

neplač, trpět dál je nech.

Nechtěj plody, když jsou v květu,

co je platno stále lkát,

raději se poddat světu,

nežli denně umírat.

Pět chci smutnou píseň svoji,

až vše listí opadá.

Rána má se nezahojí.

Je to smutná ballada!