JESEŇ.

V nachu a zlatě stráň Petřína hýří –

Jeseně výstroj to bohatá!

Teskná se vůně kol s akátů šíří,

zavitých temeny do zlata.

Ó toho zavití, ó toho šperku!

Jak se tu dlouho poskvěje?

Rok si je střádal pro třetí svou dcerku

v náhradu mládí a naděje...

Zlatem a purpurem říjen ji zdobí,

v očích má úsměv, na rtu chlad –

brzo ji svleče z té bohaté roby

ponurý, vlhký listopad!