JESEŇ

Hoří les

a já jím bloudím sama –

včera, dnes, včera, dnes –

nevím, kam vede pěšinka známá,

jenom vím,

že zabloudím

někam do pohádky...

Pěšinka nějaká běží zpátky –

nějaká vlídná pěšinka bílá –

všecko mi zpřítomnila:

fialové hory, jich svobodu, čar,

tvých polibků žár

a všecko letní štěstí...

Srdce chce vzpomínkou kvésti.

Modré hory, modré nebe, modrá dál...

Kdo dal mi tebe? Mne tobě kdo dal?

Není odpovědi k tomu.

Hoří les. Chci do hor, chci domů...