Jeseň.

Klas odvežen a pokoseny trávy,

však na rolích zas pučí oseň mladá

a stkvěje se i přes šednoucí lada

v chudobce pozdní rosy démant žhavý.

Den jako z jara slunný, usmívavý:

v tom větru ostrý van a listí padá

a s mráčku, aniž kdo se toho nadá,

sněhová vločka „Jeseň je!“ ti praví.

Tak v životě. – Svou máme doma sklízi,

však nedbáme, neb slunce mladých let

nám ještě zlatí mnohý pozdní květ.

Tu někdo řekne: Stár! – Sníh do zeleni.

Je podzim; – květy tvé jsou lidem cizí;

ty jdi, – zem čeká nové na osení.