Jeseň.

Jeseň mrzutá jest bába stará,

jde k nám v loktuši par šedivých,

bajkou jsou jí upomínky jara

a jak přežilý zní její smích!

Bylo to, ach, bylo!

co se sladce snilo,

když se první skřivan k nebi zdvih’!

Nemá slunce, však má číši vína,

ráda zavdá si, spíť slunce v něm,

dobře ví, že upomínka líná,

letí zpátky v mládí motýlem.

Bylo to, ach bylo!

vše, proč srdce bilo,

škoda, že to bylo – sladkým snem!

A přec vítej, dobrá bábo stará,

nějak bylo, nějak bude již,

dokud svěží krev nám v žilách hárá,

dokud tvoje krouží plná číš!

Bylo to, ach, bylo!

Bábou jsi dnes, vílo,

ale srdce, srdce tíhne výš!