JESEŇ.

Je letos podzim úmorně tak zprahlý,

že těžko orat, těžko v suchu sít.

A smutek jakýs ticha neobsáhlý

v tvou duši splývá večer, kdy chceš snít.

Svou zbytečnost tvá bytost bolně cítí

a nezdvíhá už hlavu rouhavou

výš k nesmírnu, kde zlaté body svítí

nad jakous děsnou lednou dálavou.