JESEŇ

Tím zamříženým oknem,

jež bylo plno rév,

vyhlédám ven a žasnu:

listí je samá krev!

To, co se zelenalo,

uvadá, upadá,

to, co se létem smálo –

je pustá zahrada.

Tak v smutku zříš, jak okno

se z clon svých vyprostí

a otvírá ti výhled

do krajů věčnosti.