JESEŇ.

Roviny, planiny,

jak mi to líto,

že už je požata

pšenice, žito;

pšenice, žito,

vlnivé klásky,

že s nimi umlkly

skřivánčí hlásky.

Jeseni, jeseni,

k čemu ty spěchy?

dost ještě ochladíš

teplejší dechy,

oškubeš sady –

jak už to bývá, –

a kdo ví, na přesrok

budu-li živa! –