Ješitnému.

K náručím se tulíš chabým,

ku podporám velmi slabým;

tebe láká stromků květ,

z něhož včelky ssají med;

avšak jsou to jenom včelky,

jež sic mají sosák mělký,

ale vědí, co je med

a co smrtonosný jed;

květ ten v sobě červa má,

bez ovoce opadá;

některé-li přece vzrůste;

bude hořké, bohapusté.

Bratře, sobě říci dej,

k stromkům těm se nepoutej;

vítr, byť i dosti malý,

stromek ten i s tebou svalí;

vol si raděj silný strom,

který snese blesk i hrom;

stojí v každém útoce,

spasné dává ovoce;

k němu rozhodně se tul,

neupadneš v hříchu důl.

Bůh jej vštípil v blahém ráji,

Svatý Duch jej v Církvi hájí.