Ješitnost.

Nač může zde být člověk ješitným,

kde všecko přelud jest a sen a dým?

Kde všecko náhoda a nálada,

kde okamžiku všecko propadá?

Na čisté prádlo své a ruce bílé,

na koně svého, verše roztomilé,

na dobré slovo, skutek, lidský dík?

To může trvati jen okamžik.

I dobrý čin, jenž nejlepším jest z všeho,

můž’ v zárodku svém býti strůjce zlého,

zda v skutku dobrým byl, si pomyslíš,

zlo, které nasil, zda-li o tom víš?

Jdi hložím tak anebo růžemi,

jak slepý krtek ryješ pod zemí,

zem chví se před tebou a ustupuje,

skulinou smrti oko pozoruje

čas, prostor, světy, nekonečnost, dým...

Lze v skutku být na něco ješitným?