Jeskyně.

V přírody tam velekrásné

Nejtajnější svatyni

Vím já oudolíčko řásné,

A uprostřed jeskyni;

Tam se čeří klidu žídlo,

Tam nebydlí svodný klam,

Přátelství tam má své sídlo –

Josefíno, pojďme tam!

Rci, zda chceš pobožnou býti

Poustennicí, dívko má?

I já tam chci s Tebou jíti,

Poustenníkem budu já.

Však já tam dva stánky ladné

Pro nás oba vyhledám,

Mají jako ráj být vnadné –

Josefíno, pojďme tam!

V stříšně mechem obalené

Bude zvonek viseti,

Klekání tam budu denně

A poledne zvoniti.

A na obrostlém pahorci

Bude státi malý chrám,

Tam se budem modlit k Tvorci –

Josefíno, pojďme tam!

Anjelé tam kůropění

S naším zpěvem spolčejí,

Tam dlí pravé zotavení,

Láska plá tam čistěji.

Vejš tam budeš přesvědčená,

Ctnost že není žádný mam,

Nebudeš tam pomluvená –

Josefíno, pojďme tam!

Když po modlitbě po vroucí

Knihu žalmů zavřeme,

Do zahrádky milostkvoucí

Ke své práci půjdeme.

Netřeba nám mnoho míti;

Neb dá pilnost stravu nám:

Já chci kopat, a ty plíti –

Josefíno, pojďme tam!

Všecko budem konat spolu,

Celý den si pomáhat,

A když slavík píseň bolu

Večír počne štěhotat:

Vkradu se pod Tvé okénko,

„Dobrou noc!“ Ti zazpívám,

„Dobrou noc, má Milostenko!“ –

Josefíno, pojďme tam!

A když duše má se z těla

K Stvořiteli vyvine,

Jak když záře žertvy stkvělá

V modrojasnu rozplyne:

Ví mně věnec z rozmaríny,

Již jsem s Tebou vsadil sám,

Věnčen rukou Josefíny?! –

Josefíno, pojďme tam!