Jesličky.

Advent už křídla dumavá kloní;

Vánoce! vzduchem sladce to zvoní,

jak by se na všem zářivý jas

zachyt’ a třás:

pod šedin stříbrem vzpomínkou zlatou,

na květu mládí touhou zas vzňatou,

na vrásce klidem, úsměvem tu

na svěžím rtu.

Jenom má duše v stínu se brodí

podobna v bouři bloudící lodi,

na stěžni, ráhnu visí jí mrak,

v slzách mám zrak.

S oltáře září jesličky ke mně,

vidím je v slzách zamžené jemně,

kam Bůh se sklonil: sladká to zvěst,

jak dobrý jest!

Přikleknu blíže ve stínu skrytý,

počkám tu chvíli, přemožen city,

v jesličky – v srdce plničké tuch,

sejde-li Bůh!