Jessenius.

Již dočet' písař. – Ortel hrozný věru:

Má jazyk nejdřív být mu vytržen,

pak hlava sťata, zrady na ofěru

má býti katem rozčtvrcen.

Kus těla každý v jiném konci města

má býti pověšen pak výstrahou;

tak přísně, zle se rebelie trestá

a síla mužná s odvahou!

Vše vyslech' klidně. Nezatřásl hlavou,

a klidně nechal soud ten odejít:

to věděl, cestou že tu kráčí pravou,

jak povinnosti velí cit.

To vše by snesl. Pouze jedno cítil,

to hrozné vytržení jazyka;

tu náhle v dumy ponuré se řítil,

svět, skutečnost mu zaniká.

Ten jazyk moci zachrániti pouze!

Pln hrůzy v noc šel před popravou spat, –

však v snách zřel, vnukům v kanibalské touze

jak budou jazyk z hrdel rvát!