Jest jaro.

Jest jaro! bůh lásky se smiloval.

Jak oplývám rozkoší, čím to jsem,

že utonul v blahu ves lidský žal

a srdci již nestačí širá zem?

Nad ptáče jsem šťastnější – umdlívá

let jeho; nad růži – ta uvadne;

nad zoru – ta rosou slzívá,

nad slunko – to v noci zapadne.

Jen střelhbitou vlnou si žádám být,

jež mořemi proudí v nesmírnou dál,

a pustinám smutným to hlaholit:

ó radosť! bůh lásky se smiloval!