JEST NA DNĚ DUŠE...

Jest na dně duše koutek ztajený,

kam neproniknou vášní plameny,

klid pohádek kde stále spočívá,

kde sladce hřeje píseň zvonivá.

A jako v háji šumné prameny,

dech šťastných hodin, jasem zlacený,

vzpomínek vůně teplá, hřejivá

tam do těch skrytých hlubin proudívá.

A v hodinách, kdy bolest zahoří,

z těch hlubin tón se jasný vynoří,

svit jara bílý v divé bouře šum –

a píseň ze vzpomínek utkaná

na štěstí, světlo, tichá na rána

dá plno záře těžkým záchvěvům.