Jest to cesta, to mé putování!

Jest to cesta, to mé putování!

Chodím jenom svojí krajinou,

Jest mi však, jak bych šel cizinou,

Slza kradmo teče s bledých skrání.

Srdce moje k lidu mému sklání

Pořáde se s láskou jedinou,

Ale ruce jeho nevinou

V zájemném se ke mně milování.

Buď si ale! Volím předce chovať

Národ v lásce, ač jsa nepoznán,

Volím v tíši blaho jemu snovať.

Tak ten, jejžto deštil s hůry Pán,

Pokrm sladký divotvorné moci

Padal na poušť za ukryté noci.