Jest v těchto horách jako v lidské duši...

Jest v těchto horách jako v lidské duši:

den čarokrásný, všude radosť, ples –

obloha modrá, vůni dýše les

a horská zřídla zpěvmo se skal kluší.

V tom na obzoru – dřív než člověk tuší,

se černý havran – děsný oblak vznes –

rachotí hromy, zuří vichrů běs,

a rudé blesky ohněm do skal buší...

Tak v záři štěstí srdce lidské plesá,

vsak dřív než tuší, zhalí slunce mrak,

a člověk v propasť běd a bolů klesá.

Leč jak se bouří jitro na ráj mění:

tak nejšťastněji vzplane lidský zrak,

kdy se byl obmyl v slzách utrpení.