Jest život bludištěm, i když je svitý

Jest život bludištěm, i když je svitý

ze samých květů; květ omámí duši,

že cestu pravou sotva ještě tuší

a potácí se, chodec vůní spitý.

Což teprv, když je z nahých prken sbitý,

jež slunce žhavé plným žárem suší,

když berla pátrající v dřevo buší,

a v tyčky holé chytá se krok hbitý!

Přec ještě líp je sterou vůní jíti,

byť vůně opojnou a prázdnou byla

a jevila se v horování pouhém,

než ze střízlivé plné číše píti,

jež rmutnou jest, byť snad i pravdu kryla,

a hrdlo rozežírá ostrým louhem.