JEŠTĚ

Ještě se dotknout chci té ručky bílé,

co mě vodila v snách,

v oči se zahledět skotačivé víle,

honit se v aleji, mýtině, křovinách –

Ještě se usměj roztomile!

Zastav se! Prchá mi. Skryly ji sněti.

Mám ji už. Chvěje se celá.

Pohladím vlásky, dotknu se čela,

růžová, bujná pasekou letí.

Tančí a výská. Uniká, prodlí.

K bílému měsíci

tiše se modlí.

Vidím tě vířivou ve snu.

Ještě chci zulíbat tvá ústa vlahá a hořící,

než zpitý v mrákoty klesnu.