Ještě časová píseň.

Jen někdy zázrakem vstříc básníku

že přijde s celým srdcem národ celý,

a myšlenku, nad kterou věky bděly,

že provede pak hravě, ve mžiku.

A proto dosti řečí, povyku;

ne básník buď, jak vy byste ho chtěli,

leč vy dřív buďte velký národ smělý

a k písni vnímavý a k podniku:

Pak padne každé zrno v dobrou půdu,

pak píseň každá tisíc vskřísí mečů,

pak časovým snad básníkem též budu.

Leč jinak vše to mlýn, kde práci žádá

a v zmatku běhá tisíc prázdných mlečů,

však spustit stavidla jim nenapadá.