JEŠTĚ JEDEN SONET DIDAKTICKÝ.

Ne, nikdy slovo lidské tolik nechvátá,

by pozdravilo tě, když stesk se pramení,

jak úsměvů má nebes klenba rozpjatá

a přátelské hvězd věčných tiché jiskření.

Jak brzy milenky je láska rozváta,

jak brzy sladký pocel v jed se promění –!

a tenkrát měkkou věrnost, kterou dálka ta

tě uvítá, tvé srdce teprv ocení.

A nikdy v životě tak se soucitnou větou

tě přítel nepřijme a čisté radosti

tak nikdy po žen boku tobě nevykvetou,

jak vlídně zašumí ti stromy haluzemi,

jak lesa vážné stíny tebe uhostí

a pozdrav bystřinami zavolají všemi.