JEŠTĚ JSOU BÍDY...

To včera byl den zoufalý a prudký.

Nepřítel octl se až v táboře.

– Tož musím zapříti své všední smutky.

Pošlu je třeba někam za moře.

Ještě jsou bídy veliké a děsné,

jež zastrou všechny malé bolesti.

Ještě dráp hladu v zraky tiché klesne,

jde ještě světem velké Neštěstí.

Nutno se vrhnout do zápasu s bídou,

přes řeky krve mosty budovat.

Snad ještě časem drobné smutky přijdou.

Ale je nutno s větším bojovat!