JEŠTĚ VÁS SLYŠÍM...

Ještě vás slyším, zvuky vy lkavé!

Soumrak se vehnal prožehlý parnem

ze zahrad dusných v komnaty tmavé –

Vysoko holub v zápase marném

krvácel v ostřížích spárech.

Tmělo se valem – V daleku blýsklo –

V předtuše bouře potichly stromy –

ke stěnám duše cosi se stisklo,

úpělo bázní, že neprolomí

cynicky sražené mraky.

Přimrazen ke zdi lokal jsem chtivě

s přivřených oken vás, zvuky lkavé!

Kdos hrál tam smutný tak přesvědčivě!!

Prchnout jsem nemoh’ v té nesvítavé,

protáhlé, bouřlivé noci.