Ještědu.

Já viděl tebe, starý Ještěde!

Na líci květ a v hrudi tvrdý kámen,

na cizí stranu v sníh se halíš, led

však pro nás úsměv máš a lásky plamen.

Díš: Neboj se, ty český lide můj,

že jazyk vyrvou nám a lásky plamen:

to dřív bych musil v zem se propadnout,

a tobě srdce ztvrdnout v led, a kámen.