JESTLI MĚ ZRAZUJEŠ I TY...

Jestli mě zrazuješ i Ty,

víc nechci věřit žádné ženě.

Můžeš-li nízkou být i Ty,

dovede být jí jiná méně?

Je každá žena slabá, vím,

musí být proto však i nízkou?

I ta, jež duchem, srdcem svým

dovedla by mně být tak blízkou?

Ta, která celé jaro své

jen o Veliké Lásce snila,

a cíl své touhy bolestné

si v Hlubším Muži stělesnila?

Je každá tolik vrtkavá,

že zítra sen v pud nízký změní –

za žabí blány křídla dá,

cynismem zabije své snění?

Ne, klameš-li mě také Ty,

nechci už věřit žádné ženě.

Když neodoláš ani Ty –

která že odolá už méně?