JESUS BARABBAS. (II.)

Ta drahá svoboda, jež cílem touhy byla

mu po čas vězení, jíž přál si dychtivě,

kdy zmíral v pochybách, zda najde na živě

jej rána paprslek, jak teď jím zamrazila!

Smrt, krutou smrt si přál, by v ráz jej rozdrtila,

po jejím údělu teď toužil žíznivě. –

Ven vyšel, – brzy ples jím zachvěl mrazivě,

ó děsnou, krutou věc teď duše jeho snila!

„Kde Kristus je, kde jest?“ tak škytal v rozechvění.

– „O blázne, vesel buď, tys živ, on musí mřít,

hle, viz ty zástupy, jim musíš vděčen být,

tam Kristus zbičován kříž nese k umučení!“ –

– „Pryč, stranou, šílení!“ vzkřik’ Barabáš a v skoku

spěl odtud zděšeně a v každém klopýt kroku.