JESUS BARABBAS. (IV.)

A posléz Golgathy již dostoupili paty

a výše hnal se proud a výše stoupal vztek,

křik, posměch, rouhání, dav fariseů klatý

kol svojí oběti v potupný jásal skřek.

A Kristu zbrocené již dolů strhli šaty

a na kříž vážou jej – toť světa hold a vděk! –

Zří hrůzně Barabáš v ty divé katů chvaty,

tu na něm Ježíšův zrak utkvěl mimoděk.

Ó, co v tom pohledu, co divem se v něm třáslo!

Ni stínu výčitky v něm nezřel rozechvěn,

než nebes svatý jas a lásku odpuštění,

i naděj těšící, vše v pohledu tom haslo!

Tu lotr Barabáš se v kajícníka mění,

kles bolem nesmírným i štěstím omráčen.