Jeť básník nejvíc světu zodpovědný

Jeť básník nejvíc světu zodpovědný

za vše, co srdce cítí, ruka píše,

dech, kterým každá sloka jeho dýše,

toť světu on, ať šťastný juž či bědný.

Smí sochař, malíř býti nedůsledný,

jen básník ne! Ta, z níž pít dává, číše

je duše jeho, a ta ve své pýše

by nesnesla plášť klamu neprůhledný.

Ne naději svou, bol, ne svoje štěstí,

v něm každý pouze jeho život vidí,

on vždycky lidstvu stojí na pranýři.

A proto snad je nejbídnějším z lidí,

však maják též, jenž v noci konec věstí,

kam nejvíc v letu tlukou netopýři.