JEVIŠTĚ ŽIVOTA

Je život zápol sil a na člověka čeká,

ten připravuje se – a Budoucna se leká,

tu slyší ustrašen, jak věčnosti proud hučí,

jej touha povzbouzí a bolesti ho mučí,

a Osud otvírá rty, jež jsou sousta lačné.

Co počne, neví sám, kdy nejistý boj začne.

A znovu couvá zpět a bojí se a děsí,

na jeho ramena strach před smrtí se věsí,

přec v zápas vrhá se lstí chtěje zvítěziti,

však záhy podléhá a poražen se cítí,

až posléz’ jeho leb se k zemské hroudě sklání,

by po zlém zápasu si odpočala na ní.