Jezero.

Přeskočil vlk mezeru,

A těkal si divým skokem

Pyšně k jezeru.

Dívá bystrýma se zrakoma

Do hladiny jezerové.

„Bohové!“ zaskřípá zuboma,

Uviděv svou hubu ve hladině

Nevinňátkem zakrvácenou,

„Mluvte, vy bozi a bohyně!

Jakové jste jmeno dali

Jezeru na této lučině?

Rcete, jakže slove toto jezero,

Jež zloběsnou hrůzotu

Sype na mou veledušnotu!“

I zahřmí hlas Černoboha z háje:

„Báje!“

S divým štěkotem

Vlk opustiv jezero,

Prudkým poskokem

Běžel do dubové temnoty,

Aby zakryl ducha děsnoty.

Opodále

Na vysoké skále

Páslo se mladé jehňátko –

Prosté nevinňátko.

A když vlka utíkati vidělo,

Dolů se mu zachtělo.

„Věru, předce bych jen rádo vědělo,

Což to lesní zvíře

Ve jezeru uhlídalo,

Že ho to tak polekalo?“

Řeklo, pak se do jezera podívalo.

Nic – jen obraz nebe,

A pak sebe,

Prosté nevinně

Uvidí ve hladině.