JEZERO MLADÍ.

Tak velké ticho dřímá v hájích, po luzích,

vrcholy stromů v světel tonou illusích,

pod nimi tmavé vody Utišení,...

kdo do nich sstoupil, z toho světa není...

My níže sestoupili, po pás vhrouženi,

nás úžas zachvátil a sladké toužení.

A my se rozmáchli po vlnách skvoucích

jezerem duší, nikdy nestárnoucích...

A slunce, pestré škeble, květy na vlasu

a stříbřící se sluncem pěnu, v úžasu

šly duše, stříkající věčné rhytmy,

z koupele světla do lidského přítmí...

šly bílé, růžové a v chóru zpívaly,

srn zraky jasnými se dálkou dívaly,

neskryty rouchem vlavým kolem boků,

šly nestárnoucí bezměrností roků...