Jezero sní...

Stříbrný závoj nad jezerem

objímá vlny pološerem –

hladina šperky opět se zdobí:

Luna jí s čela blýská v ty doby,

hvězdy jí v třpytu tisícerém

na měkkých ňadrách se drobí.

Jezero sní – a zvolna vlny

větérek vzdouvá tajůplný,

ptáčatům v hnízdě zavírá víčka,

s rákosím šepce, v leknínu hýčká

půvabně zákvět nesčíslný,

v spanilá líbá ho líčka.

Jezero sní – o sladký spánku,

tichounký, plný zlatých článků!

Jezero sní, jak srdce mé v hrudi –

překrásný sen je těší i trudí,

nežli se opět za červánků

zlehounka k životu zbudí.