Jezero.

Tvé srdce sivé jezero,

v jehožto hloubi dřímá

bol jeden, bol tak veliký,

že mysl jej nejímá, –

Když hvězda tichým očkem svým

se do jezera dívá,

tu lehýnce se usměje,

jako se jitro rdívá.

Však běda, jestli vichřice

pobouří ve své zlobě,

co lépe aby zůstalo

nedotknuto jak v hrobě. –

Chtěla bych býti hvězdinkou,

jež svítí klidně, ladně:

a nevzbudila nikdy bych,

co tiše leží na dně.