Ježíš blahoslaví dítky. (1.)

Ježíš náš laskavý je Pán.

Kdo si žádá od Něho co míti,

Můž si proto k Němu směle jíti;

Když to dobré, rád mu dá to Pán.

Každé dítko byť i malé bylo,

Hned přivítá laskavě až milo.

Kolem Něho stojí lidí mnoho,

A matičky davem lidstva toho

Chtí se dostat, kde stojí ten dobrý Pán.

Co jich koli tady, každá matka

Vede, nese s sebou svá milátka.

I víte proč? – Každá od Něho

Pro miláčka chce mít požehnání.

Než matičkám dobrým lidé brání,

Dojíti až před Pána samého.

Ubožátka pro ten zástup lidí

Ani tváři jeho neuvidí!

Než laskavý Pán již dávno ví,

Čeho chtějí u Něho dojíti.

„Nechte ke mně maličkých přijíti,

Já mám je rád!“ takto lidem dí.

„Nebraňte jim, pravím vám zajisto,

Že jest pro ně v nebi první místo.“

A dítky ty sám ku srdci bral,

I vše dobré mile blahoslavil:

„Nikdy vás nepotkej,“ tak jim pravil,

„Starost ni strach, bída ani žal!“

Když je zlíbal, ó jak rády byly

A jej milovaly i vždy ctily.

Maminko má, drahá, laskavá!

Pojď pak, pospěš se mnou, ať tím spíše

Uvidím a poznám též i já Ježíše.

O veď mne k Němu již maminko má.

Ať i mne Ježíšek poceluje

Mně požehná, mne si zamiluje.