Ježíšek, božský rozsevač.

Rozsevač vyšel na pole

a zasel dobré zrní,

však jedno padlo na cestu

a jiné mezi trní.

Přilítli ptáci nebeští

a sezobali sémě,

a druhé opět dusilo

zbujnělé trní plémě.

A jiné padlo na skálu,

kde nedostalo vláhy,

a sotva zrní klíčilo,

již uvadalo záhy.

Než jiné vpadlo v dobrou zem,

kde vzešlo beze škody,

že neslo hojný užitek,

ba stonásobné plody.

Tvé srdce, dítko milené,

též poli podobá se,

v němž símě, Bohem kladené,

má vzrůsti v plné kráse.

To mnohoslibné semeno

jest spasné slovo Boží;

kéž nepadlo jen na cestu,

ni na skálu, ni v hloží!

Kéž padla vždycky v dobrou zem

ta svatá Boží slova,

kéž v srdci dobrém, výborném

je duše tvá vždy chová!

Dej, božský rozsevači, nám

jen mysl bohabojnou,

ať ze srdečka našeho

žeň sklidíš dobrou, hojnou!