Jhem pevným zvyky jsou již svými vzniky,

Jhem pevným zvyky jsou již svými vzniky,

až okovy a řetězy se stanou –

když samotář se vmísí bílou vranou

zas mezi lid, zapomenuté styky

se svými vzlyky, s bujarými křiky

jsou jako nový šat, jejž kladem’ stranou,

když starou halenu a rozedranou

nám učinily milou dlouhé zvyky.

Když ale není pomoci a zbytí,

když člověk nový šat již musí vzíti,

hra známá lehce dost se opakuje;

duch křídla má, snad proto volným sluje,

že dojmům přístupným jest v každém čase

a věcem, kterým odvyk’, zvyká zase.