Jí v okno víly klepají:

Jí v okno víly klepají:

„Tvůj obličej tak sličný je;

my potřebujem královnu –

pojď mezi nás, ó Julije!“

A diví muži šklebí se

měsíce záře za sporé:

„Tys pohřbil srdce přátelské –

buď králem nám, ó Viktore!“

A z hloubi vodní ozývá

se vodník z pěny bublavé:

„V mé říši najdeš pokoje –

pojď v palác můj, ó Gustave!“