Jihočeské krajinky. (I. Bouře v Pošumaví.)

Vůkol dusno, mlha výš se zdvihá,

jih se temní, k mraku spěchá mrak,

blýskavice k nebesklonu sbíhá,

Perun vyvaluje žhavý zrak.

K ňadrům kmene zpěvný pták se kryje,

liška plaše pádí do doupat,

ve vsi kohout kokrhá, pes vyje

skrčen v boudě u zavřených vrat.

Větrů vanem jako v strachu pouští

bílé květy s větvic černý trn,

přidušeným hlasem stená v houští

lidmi na smrť utýraný srn.

Sítí šumí, víc vždy každou snětí

chví se, kloní, zmítá dálný les;

bouř jak matka neposlušné děti

metlou deště bije stromů směs.