Jihočeské krajinky. (II. Po bouři.)

Bouře přešla, pole vsákla vodu,

slunce vypilo ji z cesty rýh,

skřivan roven zvučícímu bodu

lidským zrakům zniká v oblacích.

Šípku pupen zrudlý zvolna puká,

žlutou travkou odívá se souš,

drozd si hvízdá, žežhulice kuká,

stébla k hnízdu snáší chocholouš.

Hrdlička si černou stuhu bere

kolem krku, milánovi vhod,

a své bílé náprsenky pere

četa jiřic pěnou jarních vod.

Nivy zpěvem oživly a sady,

pluhu výskot slyšet se všech stran,

v brázdě vyhřívá se zajíc mladý,

nad hlavou mu krouží hejno vran.