Jihočeské krajinky. (VI. Sudoměřská blata.)

Kraj jižní; z pole mělkých lich

sem tam se vznáší špačků davy,

a v zadu vrchů šumavských

výš modré zvedají se hlavy.

Ves neveliká prostřed lad,

jí mimo kovaná jde dráha,

a v pravo rybníků je řad

a blata samá rudá vláha.

A za rybníky podál les,

níž olše jen, leč u výš smrčí,

a v levo, když se přejde ves

z niv neveliký vršek trčí.

Tlum husitských zde stanul žen,

když Žižka „železné“ zbil pány,

až teplou krví ven a ven

vše blata zarudla i lány. –

Mně jeseně když přejde chlad,

a luhy mlha kryje šedá,

vždy zdává se, že stínů řad

z těch vod a blat se mlčky zvedá.

Že v šik se řadí reků sbor,

a z pahrbku že hlavy prosté

zjev Žižky nad temena hor,

jimž Boubín vládne, v úžas roste.

A k poli obrátím-li zrak,

kde rolník pluhu drží kleče,

tak přichází mi nejinak,

jak mravenec, jenž břímě vleče.