JIHOSLOVANSKÝM HOSTŮM!

Ej, slovanská ožívá Praha dnes,

je veselo u srdce, bratři!

ne hosti jen, doma jste, každý věz,

co naše, vám po lásce patří.

Ó, jak se teď ruce nám stiskly v ráz

a v očích jak plameny blesklo!

Ta hodina spojila vroucně nás,

nám po které dávno se stesklo.

Jsme rodní přec, z Mateře jedné plod,

a různo jsme chodili dlouho;

je slavný den dneska, jak Boží hod,

neb splněna’s, vysněná touho!

Druh o druha opřeni, půjdem teď

v ty Evropy budoucí děje,

a je-li to Osud náš, v boji zeď

a jediný prapor nám věje. –

My na srdce tisknem vás vroucně tak

a v budoucnost snové nám letí,

svou slávu zříme růst’ do oblak...

Nuž, zdrávi nám, Slavie děti!