JINÁ HVĚZDA

Opojná světla, jež vábí šalbou,

pochybná vína hlučících ulic,

zlé, chvatné oči nevlídných lidí –

odstupte ode mne!

Znám však já kraj, kde spanilé růže

na mne snad myslí do této chvíle,

slavík tam zpívá, vzpomíná na mne –

mnoho tam bratří mám.

Na břehu řeky v lese znám místo,

odkud zříš v noci tančiti hvězdy,

odkud na hlavu tvou sypou kvítí

kosmičtí přátelé.

Odtud pak vede stříbrná cesta

po mléčné dráze v daleká města,

kde na tě mezi vegetacemi

tisíce čekají...

Zdiveně na tě bratr tvůj, člověk,

bratr tvůj tygr, sestra tvá včela

zírají smutně. Odkud jsi? – řeknou.

Odpovědět – se bojím,

bojím...