Jiná koleda.

Koleda spěje k večeru

tam venku plískanicí –

vrabci jsou doma pod střechou

a doma koledníci.

Na návsi ani slech, ni ruch,

vše taje v sněhu, ledu,

jen starý soused zakašle

jda táčkat ku sousedu.

Teď povolovat začal sníh

od sychrava a deště,

je doma člověk, doma pes,

– jen dráb ten chodí ještě!

Ten chodí jako hodiny

a brvou nezamrkne,

však ať si kde chce zastaví,

v tom domku vždy to hrkne!

A proti nám je starý dům,

v něm všechno bere zkázu,

střecha se větrem tetelí

a ti tam pod ní v mrazu.

V tom starém domě, Bůh to ví –

jak šlo to po ta léta,

sníh na střeše, sníh pod střechou

– až do těch očí slétá.

Ať vinni nebo nevinni,

že v očích jim tak vláhne,

však někomu už rozpadá

se pod rukou, nač sáhne.

A před domem teď stojí dráb

a rozkládá své spisy:

za drábem přijdou podívat

se páni na komissí!

Dráb sám – jak by chtěl do domu

a zase chtěl by zpátky, –

ten havran nějak dlouho stát

tam zůstal u té chatky!

Však, – je to havran ubohý,

sám na nohy tak vrátký,

ve vlasech sníh, a v jeden mih

i zrak pln jinovatky.

Dráb je, – nu starý ubožák,

a počasí je chladné;

i vešel; – běda na koho

ta koleda dnes padne!